U člověka, který trpí depresí, se objevuje řada myšlenek spojených s hodnocením sebe sama, současné situace, minulosti a budoucnosti. Automatické myšlenky zachycují skutečnost zkresleně a vedou ke zvýšeným obavám a starostem.
Obavy a starosti se týkají nejbližších úkolů, vlastního chování, zdraví, existenčních a finančních problémů, apod. Člověk si říká: „Zítra to dopadne špatně.“, „Co když to nestihnu?“,„Určitě se mi to nepodaří“. Tyto obavy se nutkavě vracejí a člověk má dojem, že se mu nedaří je zastavit nebo kontrolovat.
Depresivní člověk ve většině situací očekává horší výsledek, než přijde. Obavy mohou přerůstat do představ katastrof, které se v budoucnu mohou přihodit.
Depresivní člověk také trpí přehnanými pocity viny, vybírá negativní události ze svého života a hledá v nich svou vinu. Je přesvědčen, že ve všem selhává. V hlavě se mu honí myšlenky jako: „Nejsem schopen vyřešit běžné úkoly.“, „Nikdy nic neudělám dobře.“, „Nestojím za nic.“, „Jsem bezcenný.“, „Selhal jsem“.
Tato hodnotící vnitřní řeč může být velmi trýznivá, navozuje úzkost, smutek a bezmoc a postupně ovládá prožívání i jednání člověka. Výsledkem mohou být úvahy a pokusy o ukončení vlastního života.
Člověk v depresi má rovněž potíže s koncentrací, pamětí a rozhodováním, jeho myšlení se zpomaluje.