Zvládání hněvu

 

Kdokoliv se může rozhněvat – to je snadné; ale hněvat se na toho správného člověka, do správné míry, ve správnou dobu, ze správného důvodu a správným způsobem – to nedokáže každý a snadné to není.

Aristoteles

 

Čím složitější je váš život, čím více je lidí, se kterými míváte každý den co do činění, tím více vzniká případů, které vás mohou dráždit, rozčilovat, provokovat, přivádět k šílenství či k zuřivosti. Hněv je normální, ale většině lidí tento pocit vadí. Je to nepříjemné a ještě nepříjemnější je, když vybuchnete a někdo druhý je tím zraněn nebo vám to oplatí stejnou mincí. Hněv může mít nepříjemnou odezvu a ničivé následky pro všechny zúčastněné.

 

Hněv je normální, ale…

Potlačování hněvu nebo to, když jej dusíte v sobě, může vyvolávat bolesti hlavy, zad, nevolnost nebo jiné příznaky. Hněv a nepřátelství bývají spojovány se srdečními chorobami. Ale ani dávat mu zcela průchod není dobré. To, že se necháte vést hněvem, může mít za následek jeho další prohloubení, přičemž každý výbuch hněvu dále prodlužuje a prohlubuje tento tíživý stav. Hněv může vést ke konfliktům, k narušení vztahů a dokonce k agresivním či násilným skutkům. Automatické reakce pod vlivem emocí se zpravidla naučíme již v dětství, takže  v dospělosti pak již hněvivá reakce může být návykem.

 

Podle Daniela Golemana (1995) vyvolává ohrožení života, bezpečnosti a sebeúcty bouřlivou reakci vegetativního systému, která probíhá ve dvou fázích: nejprve se uvolní hormony zvané katecholaminy; ty vyvolají vzedmutí energie, jež trvá řadu minut. Ve druhé fázi dochází k vybuzení způsobenému hormony nadledvinek, které vás může přivést do stavu nervozity     a udržet vás tam po celé hodiny, někdy i dny.   To vysvětluje, proč je někdy větší pravděpodobnost, že vybuchnete vzteky nad něčím relativně neškodným, pokud tomuto incidentu předcházel nějaký jiný zážitek, který vás vyvedl z rovnováhy. I když tyto události spolu nemusejí vůbec souviset, hněv vyvolaný oním druhým incidentem jakoby „navazoval“ na ten hněv, který přetrval z incidentu prvního, a dále jej posiloval.

 

 Co můžete dělat

Můžete se naučit, jak transformovat svůj hněv z nástroje, který zraňuje jiné, v nástroj, který napomáhá porozumění a změnám v našich vztazích. Jsme-li rozhněváni, často hovoříme impulzivně. Všechno nám připadá krajně naléhavé. Existuje však jen velmi málo situací, které skutečně vyžadují okamžité rozhodnutí nebo řešení. To, že zpomalíme, nám pomůže dostat se nad věc a zachovat klid. Namísto abyste reagovali impulzivně, cvičte se v ovládání svých pocitů hněvu, dokud „nevychladnete“. Pak můžete klidně čelit situaci či osobě. Když jste zaplaveni negativními emocemi, je narušena vaše schopnost slyšet, myslet a mluvit. „Dát si na čas“ může být konstruktivní. Pět minut ovšem nestačí, výzkumy naznačují, že lidé na to, aby se vzpamatovali z intenzivního emocionálního rozrušení, potřebují alespoň 20 minut. Během těchto minut (a také při jiných příležitostech) vyzkoušejte některé z těchto technik, jak zvládnout hněv:

 

 

 

   Uvědomte si, co je spouštěčem vašeho hněvu.

         

   Identifikujte pocity, které hněvu předcházejí.

 

   Sledujte pocity a fyzické vjemy, které prožíváte, když se začínáte hněvat.

 

   Zapisujte si „vzteklé“ myšlenky.

                           

    Změňte myšlenky, které ve vás vyvolávají hněv, a zkuste si vyložit situaci z jiného úhlu pohledu.

 

    Reagujte asertivně.

 

    Uvolněte se.

 

    Zanechte hněvu.