„Neúspěšný“ člověk je definován jako ten, který trvale prokazuje vysokou schopnost selhávat. Jestliže je tomu tak, lidé trpící zkouškovou úzkostí si vlastně sami předpovídají, že budou pokračovat v tom, co umějí nejlépe, a sice selhávat. A protože podobné prognózy se zpravidla stávají proroctvími, jež mají tendenci se naplňovat, jejich úzkost bude přetrvávat, jejich iracionální požadavky na úspěch budou zachovány a jejich chování spočívající v tom, že porážejí sami sebe, se nezmění. A oni tak budou dál dokazovat sami sobě, že:
(a) jejich úzkost byla oprávněná;
(b) sami nestojí za nic.
Možné důsledky neúspěchu se v jejich očích staly katastrofou („a to je děsné"), jež postihuje ten aspekt jejich hodnotového systému, který je jim nejdražší: jejich vlastní cenu.
Existuje ale skutečně člověk, který je „neúspěšný“? Nebo jsou jen jedinci, kteří mají sebezničující tendenci podávat při zkouškách horší než optimální výkony? Je hodnota člověka jako jednotlivce měřitelná pomocí výsledků při testu nebo zkoušce?
Co třeba lidé, kteří dosahují vynikajících známek v angličtině, ale z matematiky jsou trvale hodnoceni trojkami? Je jejich lidská hodnota průměrem těchto dvou ohodnocení? Nebo jsou to prostě lidé, kterým jde angličtina a kteří nepochybně vynechají účast na matematických olympiádách? A co když někomu nejde ani to, ani ono? Jak dopadne jejich „lidské“ hodnocení? Prostě jako někoho, kdo nemá talent ani sklony vynikat studijními výsledky.
Co to znamená pro jejich pojetí vlastní ceny? Vlastní cena je něco, co je vlastní každé lidské bytosti už z podstaty. Není to něco „přenosného“ nebo „obchodovatelného“.
Je těžké přesvědčit ty, kdo trpí zkouškovou úzkostí, aby oddělovali výsledky zkoušky od hodnocení vlastní ceny. Abychom toho dosáhli, je zapotřebí přistoupit na pojetí „I když propadnu, pořád ještě jsem hodnotný člověk.“
To není, jak by si někdo mohl myslet, návod na to, jak se z něčeho ulejt, nebo omluva pro to, že něco nezkusíme. Znamená to, že pokud člověk odloží onen iracionální požadavek „musím uspět“ a iracionální přesvědčení, že „pokud neuspěji, nestojím za nic“, může je nahradit rozumným, zdravým a racionálním „bylo by dobré a v mém nejlepším zájmu, abych se co nejvíce snažil“.