Když lidé, kteří se přiměřeným způsobem připravovali, postihne při zkoušce „okno“, pociťují ztrátu kontroly a zmocní se jich chvilková panika. Vědí, že odpověď znají, ale cítí se bezmocní, neboť ji nemohou najít. Prožívají frustraci a hněv. Říkají si: „To se mi nemělo stát! Na tuto otázku bych měl umět odpovědět! To je strašné, že to nedokážu. Co to se mnou je?“
Pokud se s tímto pocitem frustrace nedokáží vypořádat, zmocní se jich strnulost, která jim zabrání, aby hledali vhodné odpovědi a alternativní řešení. Výsledkem je prázdno v hlavě a to, že vzdají zkoušku.
Tito lidé momentálně unikají ze své frustrující situace; cítí se méně ohroženi; jejich úzkost dočasně klesá. Ale posilují si tím fobickou reakci, která je pak nutí vyhýbat se zkouškám.